Pohádka se špatným koncem.

Možná je čas se zamyslet nad stávem evropské civilizace, abychom to nebyly my, kteří jsme měli to nejlepší z posledního a poslední z nejlepšího.

Milé děti. Byla jednou jedna země, kde žili pilní a pracovití lidé a část z toho co prací získali, dávali do společné pokladnice. Jimi vybraní moudří spoluobčané s těmi penězi moudře hospodařili tak, aby se všem dobře žilo. Věděli, že bez práce nejsou koláče a pomocnou ruku hledali nejdříve na konci svého ramene

Vedle těch pilných a pracovitých ale žili i tací, kteří nebyli ani pilní ani pracovití, a při pohledu na společnou kasu je napadlo, že i bez práce by mohly být koláče, a že pomocnou ruku jsou povinni podávat ti, kteří s ní pracují.

A tak v té zemi přibývalo těch, kteří práci ke svému životu nepotřebovali a někteří z nich se dostali i mezi ty, kteří rozhodovali o výdajích ze společné pokladnice. Bylo proto nutné, aby ti kdo pracují zůstávali v práci co nejdéle. A tak někteří pracovali déle a jejich populace stárla a jiní nepracovali vůbec a jejich populace mládla.

Ale tahle země již neexistuje, Kam zmizeli její obyvatelé? Milé děti, oni nezmizeli. Oni umřeli. Ti první stářím a ti druzí hladem.