Vepřín nestojí na místě, kde stál tábor Lety. Pouze plot zasahuje, do míst, kde byla administrativní budova,.

Ne, nejsou peníze, podle návrhu rozpočtu na rok 2018 si na nesmyslný odkup vepřína náš stát půjčí. Tento dluh budou muset splatit budoucí daňoví poplatníci, tj. občané, kteří v budoucnu budou platit daně a cigáni to jistě nebudou.

To je především otázka romské populace, viděl bych to na sbírku po celé Evropě, ale financování z peněz daňových poplatníků - to není správná cesta.

Vepřín vadí, rekreační středisko v Kunštátu nevadí? Přitom tam je budova původní. Ale tam holt není vepřín a je to daleko od Prahy.

A za další: jak se ví, kolik lidí památník v Letech navštíví, když je volně přístupný? Jak sčítají návštěvníky? Odhadem?

V Hodoníně je rekreační středisko?

Vězeňských pracovních táborů pro potřeby válečného hospodářství s lacinou pracovní silou vzniklo na území protektorátu 600 a z toho 52 pobočných koncentračních táborů, třeba pobočka tábora Osvětim.V době okupace Československa v létě 1940 protektorátní ministerstvo vnitra umístilo do již opuštěného areálu v Letech „kárný pracovní tábor pro osoby práce se štítící starší 18 let“ dle vládního nařízení . Tábor byl přebudován a vznikla řada nových objektů.. Tábor v Letech s převahou etnicky cikánského obyvatelstva byl v provozu jeden rok (od 2. 8 1942 do 6. 8. 1943). . Uskutečnily se celkem dva hromadné transporty: v prvním odjelo 3. prosince 1942 94 vězňů, především žen, s označením „asociál“ do koncentračního tábora Osvětim I, ve druhém bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II. – Březinka. Během několika měsíců téměř všichni internovaní onemocněli následkem těžké fyzické práce, nedostatečné ubohé stravy, která odpovídala stravě v protektorátních vězeních v letech války. Největším problémem byla však hygiena, protože v táboře byl nedostatek vody. Hlášení civilních lékařů, kteří do tábora dojížděli, konstatují přetrvávající tělesnou špínu. O nápravu velitel tábora nedbal. Koncem roku 1942 a v roce 1943 v Letech vypuklo několik epidemií, zejména břišního a skvrnitého tyfu a chřipky, takže byla vyhlášena nad táborem karanténa. V táboře bylo postupně internováno celkem 1309 osob, z toho zhruba čtvrtina vězňů byla propuštěna na svobodu nebo utekla, 326 jich internaci nepřežilo. Tábor byl spálen, kvůli tyfu a zasypán vápnem.