Hlasování o důvěře, nebo nedůvěře?!

To, že není ve vládní koalici všechno růžové, si cvrlikají vrabci na střeše, Silněji to už ale zaznělo při hlasování o nedůvěře vládě. Sto opravdu není sto osm. A sto z dvou set není nadpoloviční většina.

Záhy po volbách roku 2021 jsem si dovolil úvahu, že  vyjednávání o vládě a hledání osobností pro vládní funkce ukazuje, že nikdo z členů vznikající vládní koalice nebyl na tuto misi připraven, a že je možnost sestavovat vládu bez konkurenčního protivníka, tak trochu zaskočila. Každý, kdo sleduje nominace na jednotlivé vládní posty asi cítí, že nejde o předem vybrané a pro zvažované pozice odborně a "prakticky" připravované osobnosti. A nejde jen o pozici ministra zahraničních věcí. Ani nominace na pozice ministra školství, vědy a výzkumu, práce a sociálních věcí, zdravotnictví, financí nebo dopravy zatím nevypadají jinak, než odměna za dlouholeté působení ve straně, která je navrhla. To se dá poznat z toho, že někteří budoucí ministři získali svou kvalifikaci v oborech, které jsou resortní náplni vzdálené, že s daným oborem nemají žádné zkušenosti, a že někteří si nikdy ani nezkusili něco řídit. To bylo v prosinci 2021.

Dnes, v souvislosti se současným střetem koaliční vlády s opozicí o prioritách v české společnosti se ukazuje, jak byl podceněn výběr osobností s odborným zázemím pro sestavení vlády po volbách v roce 2021. Je pravda, že česká ekonomika byla relativně  v dobré kondici (i když se mluvilo i jinak) a nikdo nemohl předpokládat, co se přihodí se začátkem roku 2022. A tak se asi i k výběru přistupovalo.

Teď se ukazuje jak moc ve vládě chybí odbornost. Není to jenom tápání v oblasti zásobování energiemi a dopad jejich nedostatku na cenu pro domácnosti a podnikání. Ekonomové a finančníci "krčí rameny" nad sestavováním státního rozpočtu. O tom, co přináší regionům ministerstvo pro místní rozvoj není nic moc známo. O některých ministrech občané snad ani neví. Jména jako Šalomon, Bek nebo Nekula většině lidí opravdu nic neříkají. "Mimoni" na ministerstvu  životního prostředí nebo na ministerstvu pro vědu a výzkum také vládě na popularitě moc nepřidávají. U Pirátu jsou slyšet řeči, jako že už se nediví, proč dostali ministerstvo zahraničních věcí, protože si je přisvojil předseda vlády se svým poradcem, a Jan Lipavský hraje roli druhořadého úředníka.

To všechno vede k tomu, že to ve vládě moc nehraje. Na to ukazuje i hlasování o důvěře vládě, kde pro vyslovení nedůvěry hlasovali všichni opoziční poslanci, ale důvěru vládě všichni koaliční poslanci nevyslovili. To udělalo jen sto, ze sto osmi "vládních" poslanců. Vláda přesto důvěru dostala, i když to nebylo nadpoloviční většinou všech poslanců, jak říká jednací řád sněmovny. Sto poslanců je polovina, nikoliv však víc než polovina. No, snad to nebude vyvolávat pochybnosti o legitimitě současné vlády, i když jisté pochybnosti o soudržnosti vládní koalice to vyvolává už teď.

Pozornost zasluhuje i vystoupení Mariana Jurečky (KDU-ČSL) v průběhu jednání o vyslovení důvěry vládě ČR. Ten prohlásil, že z pozice  místopředsedkyně sněmovny by měla odstoupit Jana Vildumetzová, protože se její muž (člen ODS) stýkal s člověkem obviněným v aféře DOZIMETR.

Tím, asi nechtěně, potvrdil oprávněnost svolání této schůze sněmovny, protože do té doby členové vládní koalice styky s osobami spojenými s touto kauzou nepovažovali za důvod pro to, aby kdokoliv, odkudkoliv odstupoval. Říkají, že scházet se osobami obviněnými nebo obžalovanými není důvod pro odstoupení z politických funkcí. Schůzky politiků s osobami obviněnými z jednání, které je kvalifikováno jako ohrožování bezpečnosti státu (kauza DOZIMETR), je stejné jako scházet se s politikem, obžalovaným za to, že byl u toho, když příslušné orgány státu potvrdily rozdělení obchodní společnosti, a nově vzniklý subjekt svého práva požádal o dotaci, která mu byla přiznána a její využití potvrzeno k účelu, pro který byla použita (kauza Čapí hnízdo).

Snad se vláda poté, co dostalo důvěru vzchopí k větší rozhodnosti, aby důvěru v ní kladenou nezklamala. Uvnitř koalice už se ozývají silné hlasy pro zásadní změnu současného vládnutí. A nejsou to jenom ministr Pavel Blažek nebo předseda Asociace hejtmanů Martin Kuba, kdo mluví hlasy mnoha lidí ve státě. Takže uvidíme jak dále doma!

Ale ještě důležitější, než to, co se děje doma, je střet dvou civilizací, který se "horkou" formou odehrává na části území Ukrajiny. Někdo někde napsal, že nechápe, proč stále víc lidí u nás nechápe, oč v tomto střetu jde. Že jde o to zamezit  v politice a ve vztazích mezi státy jednání z pozice síly.

Svou roli nepochybně hraje u nás  to, že si mnoho lidí dění na Ukrajině spojuje se svými ekonomickými potížemi a s tím, co je možná čeká v následující zimě.

K lepšímu pochopení toho, co se děje za našimi hranicemi nepřispívají ani zprávy o tom,  že někteří významní politici jednají s Kremlem, že některé západní státy váhají s dodávkami zbraní na Ukrajinu, že generální tajemník OSN vyzývá k revizi některých sankcí protože mohou znamenat hladomor v Africe a části Asie, a že na jednání G20 na Bali přijede nejenom čínský, ale i ruský president. 

Svět dospěl do stavu, kdy proti sobě stojí na jedné straně jaderné velmoci Rusko a Čína (Indie je otázkou), a na druhé jaderná velmoc USA se svými spojenci v EU. Žádná z velmocí z mapy svět jen tak nezmizí. Musí se tedy narýsovat a zajistit linie, na kterých se bude politika velmocí uplatňovat. A to je oč tu běží! Všem!!! Druhá varianta se snad ani nedá domýšlet!