Vidíme nebezpečí všichni stejně?!

Islamisté ve jménu náboženství vraždí občany EU a české úřady zakázali volební uskupení, kde se objevuje slovní spojení "proti slámu". Občané jsou vyzýváni k tomu, aby se nenechali strašit. Politici v Bruselu se nenechali.

Od politiků a zastánců multikulturalismu, včetně těch našich, slyšíme v souvislosti s násilnými aktivitami islamistů „zásadní“ prohlášení, která odpovídají jejich schopnosti vnímat, jak se nebezpečím cítí ohroženi běžní občané. Ochrana lidských práv je naší velkou předností. Nesmí být ale vnímána jako slabost. V Bruselu na  přehnanou politickou opatrnost doplatilo třicet lidí svým životem. 

                Většinou slyšíme, že se nedáme zastrašit a že současnou migrační krizi nelze spojovat s teroristickými útoky. Pravdivá jsou jistě tvrzení, že všichni muslimové nejsou teroristé. Nelze ale zavírat oči nad tím, že skoro všichni teroristé jsou muslimové.

                Zvýšená ochrana letišť nebo metra je nepochybně v současnosti potřebná, ale nebezpečí teroristických útoků jako takové neodstraňuje. To co se děje ve Francii a Belgii ukazuje, že velká a jednotná muslimská komunita může skrývat teroristy a poskytovat jim ochranu. Zatímco S. Abdeslam po zadržení „spolupracoval“ s vyšetřovateli, tak jeho spolupracovníci urychlili spáchání svého zbabělého útoku. Občané EU začínají být vězni ve vlastní zemi. Budeme si zvykat na život pod policejní a vojenskou ochranou nebo opustíme politickou korektnost a pojmenujeme důvod, proč se nemůžeme bez nebezpečí pohybovat po svém území? Přiznáme, že návrat ke "svobodě" se neobejde bez razantní repatriace osob a skupin od nichž hrozí nebezpečí?

                Jsme v období střetu civilizací. Něco podobného v historii proběhlo při kolonizaci Ameriky, kdy toto území ovládlo nové obyvatelstvo. V té době se sociálně a ekonomicky vyspělejší a také agresivnější nově příchozí nehodlali přizpůsobit životu původního obyvatelstva a vnesli do nového světa svůj životní styl bez ohledu na kulturní, sociální a náboženské návyky původního obyvatelstva. Tomu bylo umožněno uplatňovat svůj životní styl v rezervacích.

To, že dnes do Evropy přichází lidé z úplně jiného prostředí s rozdílnými sociálními, kulturními a náboženskými návyky. To je nutno vzít na vědomí při posuzování jejich možné integrace do společnosti, kterou si vybrali pro svůj budoucí život. Jednotlivci nebo skupiny přesvědčené, že svých dosavadních civilizačních návyků v novém prostředí dosáhnou používáním násilí nebo jiných druhů agrese, by neměly mít nárok v tomto prostředí pobývat.

                V rámci integračního procesu by mělo být dopředu zcela zřetelně a jednoznačně stanoveno, zda se nově příchozí budou muset přizpůsobit novému prostředí nebo se prostředí bude přizpůsobovat nově příchozím. Pokud toto nebude srozumitelně a jednoznačně vyjeveno, bude docházet k přehnanému očekávání migrantů a k odmítavému přístupu v zemích kam míří. Dojde-li ke střetu, tak v míru a k míru vychovaní evropané ve výhodě nebudou. Poslední události ve Francii a Belgii ukazují, že politické změny, ke kterým v západní a střední Evropě dochází v posledních sedmdesáti letech bez fyzického ničení protivníků, neprobíhají  všude na zeměkouli podobně.